Výlet do Foz do Iguacu

Mám za sebou další z výletů po týhle velikánský zemi. Tentokrát naše kroky směřovaly k úžasným vodopádům Iguacú. V pátek večer jsme nasedli na letadlo a po několika hodinách, s mezipřistáním v Curitibě, která shora vypadá fakt krásně, jsme přistáli na malém, leč mezinárodním letišti ve Foz do Iguacú (vím, název není napsaný správně, doplňte si místo normálního "c" "c cedilha"). Na letišti nás vyzvedl paraguaský šofér Hugo, sympaťák, mluvil kromě guaraní i portunhol, takže nebyl problém se domluvit.

Hugo nás zavezl do hotelu, kde jsme na pár hodin padli do postelí a spali.

Fotopost

Došlo mi, že sem prakticky nedávám fotky, tak je načase to napravit. Jsou to fotky z mých dvou výletů po okolí - první do Pirenópolis, druhý pak k Chapada de Tororó, neboli k vodopádu.

Pirenópolis je malinký hippie městečko s největší koncentrací VW Brouk v celé Brazílie na hlavu. Bylo jich tam vážně spoustu.

Chapa de Tororó je vodopád zhruba hodinu cesty autem a půl hodiny pěšky od Brasílie. Dá se tam koupat, slaňovat, nechat se masírovat padající vodou - to bolí nebo jen tak relaxovat na kamenech, popíjejíc pivko. Po dostatečném vyšplouchání ve vodě jsme zamířili na oběd do rakousko-neměcké restaurace Servus, která je kousek. Bylo to skvělé - knedlíky, zelí, bratwurst, guláš (ten nic moc)....nebýt těch 38 stupňů, tak si připadám jako doma!:)

Co mi tady leze krkem a co mám ráda

Jsem tu už šest týdnů, tak jsem si tak nějak zhruba udělala obrázek, jak to tu funguje, co jsou Brazilci zač a taky vím, co mi leze krkem...Začnu kritikou, přestože bych správně měla začít chválou, ale nechci být konstruktivní, stejně si to žádný Brazilec nepřečte.

Chuť cestovat

V posledních dnech mě popadla chuť se sbalit a cestovat. Opět. Cestovat s batohem na zádech aspoň půl roku, vidět všechny možný i nemožný místa, dokonce včetně zemí jako je Bolívie či Peru, který mě běžně ani trochu nelákají k návštěvě. Myslím, že za to může můj výlet do Ria a lidi, které jsem tam potkala.