Vcera jsme opet vyrazili na dalsi z mnoha spolecenskych udalosti, ktere tady v Brasilii jsou. Mexiko slavi svoje Bicentenario (dveste let od nezavislosti, resp. vyhlaseni boje za nezavislost), a tak usporadali pri te prilezitosti recepci na ambasade. Uz jsem byla tady na par ambasadach, ale musim rict, ze ta mexicka je asi nejhezci, co jsem zatim videla (ceskou jsem videla jen zvenku, stale nebyl cas se tam podivat, ale snad o vikendu!). Obrovska budova, s velikou zahradou na strese jedne casti budovy. Bylo tam spoustu lidi, par jsem jich uz znala z predchozich akci, dalsim jsem byla predstavena, opet doslo na "wow, EU Delegace, tak to je strasne zajimavy pro tebe, to je skvely", potkala jsem tam i sveho nejvyssiho sefa, kterymu jsem byla prave vcera predstavena, no se tak lehce podivoval, ale pak uznal, ze takhle mam staz se vsim vsudy:)
Pak opet doslo na hymny, nejprve brazilska, poprve jsem zazila, aby Brazilci i zpivali, predtim u Vietnamcu akorat stali v pozoru a nekteri s rukou na srdci....Tady doslo jak na ruce na srdci, tak na zpev, primo za mnou stal pan, kterymu ten zpev tak moc nesel, ale o to usilovneji zpival. Respect, ze umel vsechny sloky!
Mexicka hymna probehla v podobnem duchu zpevu a kladeni ruky na srdce.
Nejvetsi zazitek vsak nastal, kdyz se mexicky velvyslanec jal provolavat hesla u vlajky. Stoupnul si nahoru na schody, kde byla umistena vlajka a zacal: "Viva la independencia! Viva Hidalgo! Viva Morelos! ...Viva vitoria! ...Viva el pueblo mexicano! Viva Mexico! Viva Mexico! Viva Mexico!". No zkratka provolaval slavu vsemu mexickemu, revolucionarum atd...tohle je jen cast, co jsem si byla schopna zapamatovat:) A pak vzal tu vlajku a zacal s ni mavat, ta vlajka byla pomerne velika, se s tim docela nadrel, ale vypadal, ze je to fakt vlastenec, tak to bylo uplne super!
Pak nas pani velvyslancova vyzvala, at si jdeme pro jidlo. Pani velvyslancova je takova typicka starsi Mexicanka, mela na sobe bile saty s barevnym vzorem, velkym vystrihem a volany, moc pekny:) Jidlo teda uslo, i kdyz na me to je proste palivy moc - omacka s kurecim masem, nemohla jsem dojist, chorizo con papas taky ne...ale quesadillas byly mnam:) stejne tak i guacamole s domacimi nachos, to bylo skvely.
Nicmene jinak tam pro me zas takova zabava nebyla, resily se zalezitosti diplomatickeho sboru, kdo bude kam vyslany atd atd...Vzhledem k tomu, ze jsme pak vyrazeli do Clube do Choro, tak uz jsem se trochu nudila pri cekani, nez se Ivan s Andreou rozlouci s ostatnimi, a proto jsem vyrazila k baru pro tequilu. Prece jenom, to je potreba vyzkouset, jestli ji maji na ambasade dobrou. Byla dobra. Dokonce i skvela. Jemna, ale hodne silna. Kdyz jsem si ji porucila a stala tam sama, tak na me ten cisnik koukal lehce jako na zoufalce, ale nenechala jsem se zastrasit, rekla si o sul a limetku (citrony se tu nevedou) a kopla ji do sebe. Na dalsi uz bohuzel nedoslo, protoze jsme se opravdu odebrali k odchodu a k odjezdu do vyse zmineneho Clube do Choro. O tom jsme se docetli, ze ho predelali a zrekonstruovali puvodni budovu, ale ocividne stale neni v provozu a klub funguje ve vedlejsim "bunkru". Bohuzel vcera nebylo na programu prave choro, ktery bych si strasne rada poslechla nazivo, ale byl to docela prijemny jazz. Jeden z muzikantu vypadal jako Misik pred patnacti lety, ale fakt jako jeho dvojnik!
Do klubu vyrazim urcite zas, az tam bude opravdu hrat choro, je to tam fakt prijemny, maji tam Bohemii (dobry brazilsky pivo nejvice pripominajici cesky pivo, jen neni tak horky).
A to byl jeden z mych zazitku s high brasiliense society:) Mam pocit, ze nejlip se opit muzu prave tam, protoze se nemusim stresovat tim, jak se dostanu domu apod.:))) A navic je tam piti zadarmo, co vic si prat...
O vikendu vyrazime do Pirenopolis, mesta cca tri hodiny autobusem od Brasilie, tak snad dojde na nejaky novy fotky.
Žádné komentáře:
Okomentovat